Солярис. Серия 1 (фантастика, реж. Андрей Тарковский, 1972 г.)

Солярис. Серия 1 (фантастика, реж. Андрей Тарковский, 1972 г.)

SUBTITLE'S INFO:

Language: Serbian )

Type: Human

Number of phrases: 604

Number of words: 3397

Number of symbols: 15902

DOWNLOAD SUBTITLES:

DOWNLOAD AUDIO AND VIDEO:

SUBTITLES:

Subtitles prepared by human
00:51
Chrisi, co je s tebou? Mám tě tak ráda. Ty už mě nemáš rád? Zapracoval jsem na sobě a jsem si toho vědom. Ale moje žena... Nechce sem ani přijít... Všechno ji rozruší. Zvonění telefonu, něco ve zprávách nebo na netu, nákupy. Uvidí ve výloze upomínkové tričko, a hned je zase bez sebe. A já jsem v tom s ní a všechna moje námaha přijde nazmar. U mě je to obráceně. Vidím to v televizi, na Internetu, nebo ty trička, ale čím víc toho vidím, tím míň cítím a míň tomu věřím. Nemyslíte, že bych už teď měla něco cítit? Lindo, tady je Chris Kelvin. Volám kvůli vašemu vzkazu. Tento týden mám dva volné termíny.
02:13
V úterý v 7 ráno nebo ve čtvrtek v 18.15. Dejte mi vědět, jestli vám některý termín vyhovuje. Já vím, že to není pravda. Protože vás znám, a vím, že to není pravda. Dobře, to jsem rád. Budeme pokračovat ve středu. Přejete si? Hledáme doktora Chrise Kelvina. Tahle zpráva ti určitě připadá divná. Možná je to melodramatické, ale ty jsi jediný, komu v téhle situaci můžu věřit. Musíš mi pomoct. Potřebuju, abys přiletěl k Solarisu. Nedokážu ti popsat, co tady prožíváme. Nedokážeme se ani shodnout, co se děje.
04:38
A co s tím máme dělat. Nejlogičtější by asi bylo odletět. Ale nikdo z nás nechce. Proto ti posílám tuhle zvláštní prosbu. Řekl jsem posádce, že tvoje prožitky z tebe dělají ideálního kandidáta. Neboj se. Do podrobností jsem nezacházel. Ale je to pravda. Takže... Doufám, že k Solarisu přiletíš. Myslím, že bys měl. Uvidíš, co jsem měl na mysli. Rád bych byl konkrétnější, ale, víš... Poslouchají nás. Dokážete si představit, jaké pozdvižení to způsobilo v DBA? Proč tam nepošlete zásahovou jednotku? Poslali jsme ji. Odmlčela se, když se přiblížila k Solarisu.
06:02
Nevrátili se. Na palubě přece musí být systém umělé inteligence. Vypnuli ho. Společnost doufala, že se to vyřeší bez účasti civilistů, ale tohle jsou evidentně extrémní okolnosti. Budete muset projít přípravou, ale nebude to nic obtížného. Samotný let bude automatický. Z velké části ho prospíte. Věříme, že když se dostanete na palubu, přesvědčíte je, aby se vrátili. To si všichni přejí? Samozřejmě. Zjisti pravděpodobnost F. Stop. Vrať se. Snowe. Kelvin? No jo. Nezlob se. Jména jsou prostě... Ani nevím proč. Nepůjdeš dál? Nepůjdu.
13:13
Čí je ta krev u laboratoře? Jo, krev... To je taková věc. Katarn. Přiletěli bezpečáci, a on se dal na útěk, a oni mu prostřelili pupek. Co se stalo Gibarianovi? Sebevražda. Kdo ho našel? Já. Co se stalo Rhysovi? To nevíme. Prostě jaksi zmizel. Zmizel? - Jak mohl zmizet? - No právě. Nevíme. Víme, že není na lodi. A... nic víc nevíme. Kde je doktorka Gordonová? Doktorka Gordonová. Taje u sebe v kajutě, a doktorka Gordonová tě nepustí dovnitř. Můžeš mi říct, co se tady děje?
14:49
Můžu ti říct, co se děje. Ale asi bys z toho nepochopil, co se děje. Jen s vámi chci mluvit. Musíte mi slíbit, že nepůjdete dovnitř. Dobře. Takže? - Co se stalo Gibarianovi? - Nemluvil jste se Snowem? - Chci slyšet vaši verzi. - Žádná "verze" neexistuje. Zabil se. Proč jste se nevrátili domů? Co se tady stalo? Co jste našli? - Kdo vlastně jste? - Jsem poslední pokus o záchranu mise, než odepíšou tuhle loď a všechny na palubě. Dokud to nezažijete, nemá smysl o tom mluvit. - Kdo tady ještě je? - Kdo tady ještě je? Viděl jsem nějakého kluka. Gibarianův syn.
17:29
- Michael. - Jak je to možné? Myslím, že proto jsi tady ty. Chci vyslechnout tebe i Gordonovou. Dobře. Kolik spánku potřebuješ, Kelvine? Kolik spánku? - Jak dlouho vydržíš bez spánku? - Různě. Až to na tebe přijde, bude se ti mnohem líp spát za zamčenýma dveřma. Dělala jsem na tom projektu, ještě než ho NASA prodala DBA. Mám vystudovanou fyziku. Měla jsem odhadnout ekonomický potenciál Solarisu. Jestli má komerční využití a jestli je to potenciální zdroj energie. Ještě jsem sbírala data, když začal ten cirkus. Zkontrolovali jste loď, jídlo, vzduch, vodu? Padesátkrát. Žádná kontaminace ani psychotropní látky.
18:45
Jak se cítíte? Deprese. Občas hypomanie a primární insomnie. Náznaky agorafobie, obsese, šok, únava, popírání skutečnosti. - To všechno se dalo očekávat. - Já vím. Co mi můžete říct o tom, co se tady děje? Jen že chci, aby to přestalo, ale chci to zastavit já. Když to zastavím, znamená to, že jsem chytřejší. Mohl by ses vrátit domů, na tohle všecko zapomenout. Můžu ti to zaručit. Víš... Šel bych přes mrtvoly, abych se dostal zpátky. Ale Gordonová? Gordonová je prostě Gordonová. Ale uvidím, co se s tím dá dělat. Vydáváme se do vesmíru. Jsme připravení na všechno - osamělost, útrapy, vyčerpání.
20:24
Smrt. Jsme na sebe pyšní. Ale když se nad tím zamyslíš, to naše nadšení je faleš. Nechceme jiné světy. Chceme zrcadla. Takže... Jak se má potěr? Skvěle. Každý dvě hodiny brečí a kadí. To znám. Kdy odlétáš? - Zase to odložili. - To jsem nevěděl. Ještě to neví nikdo. Vlády hledají kupce. Kdybysme tak mohli lidem říct, co se děje. Mně to říct můžeš. Jsem doktor. Doktore, při studiu Solarisu jsme zjistili zajímavou věc... Ta planeta reaguje. Skoro jako by věděla, že ji pozorujeme. Nedokážeme si to vysvětlit. Posloucháš mě, Chrisi? Takže... Běž za ní. Jmenuje se Rheya, je trochu komplikovaná, ale prý to stojí za to.
24:31
Třeba potřebuje psychiatra. A kdo ne? Nezkažte to. Začněte vy. Už jsem začala. Opravdu? Odolám pokušení a nezeptám se vás na tu kliku. - Vždycky odoláváte pokušení? - Vždycky ne. Zkuste poezii. "A smrt nebude mít žádnou moc." Thomas. To ale není moc šťastná báseň. V tom vlaku jste nevypadala zrovna šťastně. Nebyla jsem šťastná. A dneska? Den ještě neskončil. Do prdele. Já jsem vzhůru. Kde ses tu vzala? Jak to myslíš? Kde si myslíš, že právě jsi? Doma. Kde je "doma"?
30:15
S tebou, tam, kde bydlíme. A vzpomínáš si, že jsme spolu byli někde jinde? <i>- V našem bytě.</i> - Popiš ho. Je tam hrozná tma. A na zdech nejsou žádné obrazy. Nikde žádné fotografie. Dokonce ani na ledničce. To mi připadalo trochu zvláštní. Pamatuješ si, kde jsme se poprvé viděli? Ve vlaku. Já jsem tak ráda, že jsem s tebou. Mám tě tak ráda. Ty už mě nemáš rád? Musím se na něco zeptat posádky. Nenechávej mě tu. Proč? Nevím. To je v pořádku. Proč sedíš tam? Můžu si sednout k tobě?
32:50
KOMORA UVOLNĚNA UZAVŘENO Co to bylo? To je otázka. Ještě jsme na to nepřišli. Kde je tvůj návštěvník? Nevím. Přestal se objevovat. - Kdo to je? - Můj bratr. Kdo to byl? Moje žena. Mrtvá? Jak se jmenovala? Vrátí se? Chceš, aby se vrátila? - Není. - Ale je. - Není. Je to škvára. - To zjistíme jednoduše. Můžeš to někomu nabídnout, uvidíme, jestli to někdo vydá. To ještě nic neznamená. Takže váhu má jenom tvůj názor? To je šílenství. - Tohle je šílenství. - Mně se líbí. Podtrhují moje červené oči. Viděl to tvůj otec?
36:56
- Líbilo se mu to. - Co říkal? Že se mu to líbí. Ten jen tak něco nepochválí. - Nemyslíš, že to něco znamená? - Nemůžeme mluvit o něčem jiném? Dobře. Kdy se vezmeme? Kdykoliv to řeknu, obrátíš to ve vtip. Já vím. Promiň. Je to pro mě těžká věc. Dělám něco špatně? Ne, o to vůbec nejde. Když to budeš pořád odkládat, já se za 15 nebo za 20 let přestanu ptát. Tak to mám spoustu času. Kromě té básně, kterou jsi mi recitoval, když jsme se potkali... Tenkrát, jak jsi mě balila. To jistě. Jakou básničku máš nejradši? Od Dylana Thomase? No, tak to máme... Tu jeho nejslavnější, která začíná:
38:16
- Kočka leze dírou... - Jsi nemožný. Nevezmu si tě. Ale vezmeš. Musíme někoho zvát? Měli by u toho být svědkové. Jinak by nám to nikdo nevěřil. Když jsem byla malá, vymyslela jsem si kamaráda Mikašeliho. Bydlel pod tapetou v rohu pokoje. Chodila jsem ho navštěvovat. Visela jsem na něm. Byla jsem jedináček. On byl jako můj sourozenec. Prali jsme se spolu a hádali a vůbec. Během několika dalších let se mnou máma přestala komunikovat. Komunikovala se mnou jenom jako Mikašeli, a psala mi dopisy. Vůbec jsme spolu nemluvily. Samozřejmě, že byla blázen. Ale bylo to zvláštní dospívání.
39:44
Našla sis správného muže. No právě. To je právě nádhera. Jsem to já. Tohle si nepamatuju. Kdy sis to udělal? Těsně předtím, než jsem odletěl sem. - Byla jsem s tebou? - Ne. Vlastně si nic nepamatuju. Jenom tebe. Byla jsem nemocná? Dá se to tak říct. Byli jsme každý jinde? Jak dlouho? Pár let. Byl jsi sám? Bylo to těžké? Snazší než být s jinou. Myslel jsi na mě? Ano. Co je to tam venku? Solaris. Proboha, ano.
42:09
Nemůžu si vzpomenout, jak jsem se sem dostala. Přiletěla jsem s tebou? - Nevím, jak ses sem dostala. - Jak to myslíš? Probudil jsem se, a byla jsi tu. Včera jsem tu nebyla? Oblékneš se? Dnes večer si toho lidi všimnou. Když tam nebudeš, všimnou si toho. Snesu to všecko. Jak jsi náladová, neklidná, každé tři měsíce máš novou práci, všecko. Ale nesnesu, že se přede mnou schováváš. Proč to děláš? Chceš tady být? Musíš mi pomoct. Už to nezvládnu sám. Celého toho slavného Boha si vysnili lidé. Zvířátko s malým mozkem. Přiřkli jsme mu dokonce lidská omezení. - Vymýšlí, tvoří... - Já mluvím o vyšší inteligenci.
44:41
To zase mluvíš o tom dědovi s bílou bradou. Přiřkla jsi lidské vlastnosti něčemu, co není člověk. Jako my všichni. Vem si všechny prvky známého vesmíru a dost času - naše existence je nevyhnutelná. Stejně jako stromy nebo žraloci. Jsme matematická pravděpodobnost, nic víc. Jak vysvětlíš, že ze všech tvorů jsou si jenom lidé vědomi své smrtelnosti? To se nedá vysvětlit. To neznamená, že je Bůh. Možná máme náboženství vrozené. Papeže dělá úžasná žena... - Omluvte mě. - Psychiatr nihilista. To se někde učí? Zatím ne. Vidíš? Aspoň je s ním legrace. Kam jsi odešla? Pryč od těch idiotů. Jsou to mí přátelé. Musím s tebou omluvit. Co se stalo? Nechápu, co se děje.
46:53
A jestli to chápu, neumím se s tím vyrovnat. Jak to myslíš? Nejsem taková, jak se na sebe pamatuju. Aspoň si nejsem jistá. Vzpomínám si na události, ale nevzpomínám si, že jsem u nich byla. Nevzpomínám si, že jsem ty věci prožila. Opravdu se to snažím pochopit. Napadají mě pořád zvláštní myšlenky. Nevím, odkud pocházejí, a mám strach. A nevím, co se děje. Co se podle tebe děje? Měla by sis odpočinout. Vem si tohle. Ty to nechápeš. Já takhle nemůžu žít. Nechápu, co se právě teď děje. Ty prášky... Na ty si vzpomínám. Pamatuju si je.
48:16
Ale nevzpomínám si, že jsem je viděla. Že jsem tam byla. To je únava. Vyvolaná stresem. Na to se berou ty prášky. To přejde. Promluvím s Gordonovou a Snowem. Vrátíme se na Zemi. Bude ti dobře. Hned se vrátím. Vydržíš to sama? Dveře se zamykají zevnitř. Bude tu úplně bezpečno. Určitě to vydržíš sama? Ptáš se pořád dokola. Ano, vydržím to. Zůstaň tady. Dělal jsem si hrozný starosti. S tímhle fešákem. Ale teď si dělám ještě větší starosti o tebe. Zvlášť po té první... Cos poslal tu první pryč. Byl jsi dost... Není divu, že jsi z toho vedle.
50:04
Ona se o tom nesmí nikdy dozvědět. Rozumíš? Říkám si, jestli můžou otěhotnět. Kam jdeš? - Tady nemůžu být. - Cože? Měla jsi mi to říct. - Bylo by to přece jedno. - Opravdu? Chrisi, musela jsem to udělat. Přece mě znáš. Netušila jsem, že budeš takhle reagovat. Poslouchej mě. Co se tím změnilo? Ani jsem nevěděla, že bys chtěl. Proč bych měl chtít dítě, nebo něco, co by oživilo tenhle dům? Přestaň. Ty to nechápeš. Já netušila, co to s tebou udělá. Nemůžu bez tebe žít. Tak nežij. Pusť mě. Chceš přemluvit Gordonovou. Co když Gordonová a tvoje hezoučká žena... Je hezká, ne? Jasně, že je tvoje žena hezká.
51:38
Co když se dají dohromady? Říkám si - ženské. Máme tady ženskou, a ženskou. Když se ženský daj dohromady, co se bude dít? Budou se dít různý divný věci. Ale dobrý. Divný, ale hezký věci. Všechno se vyřeší. To je můj plán. Co ty na to? To bych si musel promyslet. A smrt nebude mít žádnou moc. Ti, kteří zemřeli, s lidem větru a s měsícem splynou. Až maso z kostí opadá a kosti v prach se rozpadnou. Jen hvězdy zářivé zbydou z jejich těl. Ani v šílenství rozum je neopustí. I mořská hlubina na hladinu je propustí. I když milenci zmizí, láska zůstane. A smrt nebude mít žádnou moc.
53:36
Tys mě našel. Vrátil jsem se pro tebe. Tenkrát jsem se vrátil. Promiň. Dost teorií. Ty návštěvy. Jsou, nebo nejsou složení ze subatomových částic? Nevím to určitě. Co bys řekl? Nejspíš ano. Co je stabilizuje? Co myslíš? Možná Higgsovo pole. Takže když vytvoříme negativní Higgsovo pole a pošleme na ně Higgsovy antibosony, mohli by se rozpadnout? Možná. Ale chtělo by to hodně energie. Vypneme všechny vedlejší palubní systémy. Ale je to jenom teorie. Možná je to krok vedle. - Uvidíme. - A výsledky odvezeme na Zemi. Co když nás budou sledovat? Co když se na Zemi v masovém měřítku spustí to, co se děje tady?
55:12
Nevidíte to jako problém? Myslím, že je chyba to podceňovat. Třeba to chce, abychom se zbláznili a pozabíjeli. Opravdu si myslíte, že kvůli tomu tu jsou? Má to takovou moc, že nás to už dávno mohlo třeba zničit. Přijďte za hodinu do laboratoře. - Nedovolím vám to. - Jak mě zadržíte? - Jak mi zabráníte odvézt ji na Zemi? - Tu druhou vyzvedneme cestou? Nebude to těžké. Vypočítáme její dráhu. Zabere to zhruba den. O čem to mluví? - O ničem. - Možná už jí došel kyslík. Možná ho nepotřebují. O čem to mluví? Vy jste jí to neřekl? Co jsi mi neřekl? - Už jsi jednou přišla. - Zbavil se tě. Cože? Poslal jsem tě pryč. Do vesmíru. Proboha.
56:49
Nesahej na mě. Nechápal jsem to. Přestaň. Čeho jste tím chtěla dosáhnout? Neměl byste si s nimi nic začínat. Manipulují s vámi. Kdyby byla ošklivá, nechtěl byste ji tady. Proto není ošklivá. Ona je zrcadlo, které odráží vaše myšlenky. Vy jí dáváte vzorec. - Je živá. - Není to člověk. Zkuste to pochopit, pokud jste toho vůbec schopen. A co ten váš návštěvník? Kterého jste ochotná bez váhání zahubit? Kdo je to? Co je to? Je schopen cítit? Může se vás dotknout? Mluví? V téhle situaci nám morálka nepomůže. Vaše žena je mrtvá. Jak si můžete být ta jistá o pojmu, který nechápete?
58:47
Ona je kopie. A znovu vás svádí. Jste nemocný. Zpátky ji s sebou nevezmeme. Nechej zhasnuto. Ty myslíš, že se ti zdám. Ty nejsi Gibarian. Tak kdo jsem? - Loutka. - A ty ne? Možná jsi moje loutka. Ale jako všechny loutky si myslíš, že jsi člověk. O tom loutky sní - že se stanou člověkem. Proč ses zabil? V tu chvíli mi to přišlo jako dobrý nápad. Teď myslím, že to byla chyba. - Co tvůj syn? - To není můj syn. Můj syn je na Zemi. A tohle není tvá žena. Oba patří k Solarisu. Nezapomeň na to. Co od nás Solaris chce? Proč myslíš, že musí něco chtít? Proto musíš odletět. Pokud si myslíš, že existuje řešení, umřeš tady.
01:01:44
Nemůžu ji opustit. Nějak to vyřeším. Nechápeš, co ti říkám? Neexistují řešení. Jenom volby. - Co se stalo? - Vypila tekutý kyslík. Je mrtvá. Pořád si na to nemůžu zvyknout, ta zmrtvýchvstání. Proč jsi to udělala? Neříkej mi tak. Má to dvě složky. Urychlovač protonů a modulátor hmoty a fáze. Úpravou frekvence získám stopy Higgsových antibosonů při 90 GHz a skoro čistý paprsek při 160 GHz. Zkusila jsem to na toho svého. Co se stane? Zmizí. Jdou tam, odkud přišli. Ona to chce. Nedovolím jí to. Přijde za mnou, až budete spát.
01:07:18
Tak nebudu spát. Nechápeš to? Vznikla jsem z tvých vzpomínek na ni. A v tom je ten problém. Já nejsem celá. Svým vzpomínkám vládneš ty. Takže i když si něco pamatuješ špatně, já taková budu. Chci se zabít, protože si mě tak pamatuješ. Můj hlas zní tak, jak si ho pamatuješ. Já nevěřím, že musíme znovu prožít minulost. Myslím, že se můžeme rozhodnout udělat věci jinak. Když jsi mi řekla, že beze mě nemůžeš žít, nevnímal jsem to, protože jsem se vztekal. Teď mám možnost tu chybu napravit, a ty mi musíš pomoct. Ale jsem doopravdy Rheya? Už nevím. Vidím jenom tebe. Stvořilo mě to. A stejně s tím nemůžu komunikovat. Ale musí mě to slyšet.
01:09:24
Musí to vědět, co se se mnou děje. A my dva bychom museli dojít k nějaké dohodě, k nějaké... nevyslovené dohodě o tom... že vlastně nejsem člověk. Dovol jim, aby na mě použili ten přístroj. Pak se můžeš vrátit na Zemi a říct všem o Solarisu. Ne. Jedině tohle řešení dává smysl. Nikdy bychom spolu nemohli žít na Zemi. Ty to víš. Nešlo by to. A tohle? Co je tohle za život? Být tu polapení, to není život. Nevím, jak to nazvat. Nic víc nemáme. Mně to stačí.
01:10:53
Musíš si odpočinout. Onemocníš z toho. - To je mi jedno. - Lehni si na chvilku. Prosím tě. Musíš si odpočinout. Víte přece, že nejsem člověk. Tak čeho se bojíte? Samozřejmě ten přístroj můžete použít. Není to vražda. Sama jste to říkala. Byl to váš nápad. Chris mi nevěří. I když milenci zmizí, láska zůstane. A smrt nebude mít žádnou moc. Chrisi, Gordonová za nic nemůže. Není to její vina. Prosila jsem ji, aby to udělala. Takhle je to lepší. Našla jsem svůj dopis na rozloučenou. Dívala jsem se do tvých věcí. Tu stránku vytrženou z básnické sbírky.
01:17:19
A uvědomila jsem si... Já nejsem ona. Nejsem Rheya. Ale vím, že jsi mě miloval. Vím to. Cítila jsem to. A já miluju tebe. Přála bych si, abychom s tím citem mohli žít navěky. Možná existuje místo, kde by to šlo. Ale vím, že to není na Zemi. Ani na téhle lodi. Víc ti teď nemůžu říct. - Vy jste ji zabila! - Ne ji. To. - Prosila mě. Nebolelo to. - Ona se vrátí. - Nevrátí. - Proč jste jí to dovolila? Není to člověk. Ať je to cokoliv, není to člověk a ohrožuje mě to. A já chci vyhrát. Chci, aby vyhráli lidi. Na čí jste straně? - Co to děláte? - Aktivuju počítač. Vracím se domů.
01:19:38
- Já jsem to věděla. - Jak dlouho je podle vás mrtvý? Těžko říct, v takové zimě. Zaútočil na mě. Najednou jsem tam byl. Prostě jsem tam byl. A nevěděl jsem, jak jsem se tam octl, ani kdo jsem nebo co se děje, ale než jsem si to stačil přebrat... Co se to ke mně žene? Co mi to chce udělat? Aha, chce mě to sejmout. Zmátlo mě to... Tomu říkám zmatek, když na mě někdo běží... Můj uvítací výbor, upadl ti nůž a už to bylo. A pak zjistím... Když se podívám, je to... Přežiju prvních 30 vteřin téhle existence tím, že někoho sejmu. Sejmu někoho, kdo byl shodou okolností já.
01:20:46
Většina lidí v takové situaci by se... Nevyznala by se v tom. Ale tohle je aspoň... Tohle je skvělá příležitost. Co když je to dar? Já jsem dar. Vezmeme na něj ten Higgsův přístroj. To nestihnete. Proč myslíš? Co jsme poprvé spustili ten slavnej Higgsův přístroj, Solaris začal exponenciálně růst. Možná jste si všimli, že jsme teď k němu mnohem blíž. Je to proto, že přitahuje všechno ve svým gravitačním poli. A mimochodem, ten přístroj taky vyčerpal palivový články. Můžu něco navrhnout? Prostě mě tady pořádně zamkněte a odleťte v <i>Aténě.</i> A připoutejte se.
01:23:17
Přepínám na vnitřní zdroj. Spouštím diagnostiku článků. Prověrka nízkoziskové antény. Zaměřit a kalibrovat směrovou anténu. Odtlakovat. Aktivovat všechny turbíny. Uvolnit všechny vnější kotvící jističe. Izolovat přívody paliva k motorům. Země. Dokonce i to slovo mi teď připadá cizí. Neznámé. Jak dlouho jsem byl pryč? Jak dlouho už jsem zpátky? Záleží na tom? Snažil jsem se objevit rytmus světa, kde jsem kdysi žil. Nechal jsem se unášet proudem. Tiše a soustředěně jsem pozoroval. Ze všech sil jsem se snažil usmívat, přikyvovat, stát a provádět miliony gest, z kterých se skládá život na Zemi.
01:24:56
Učil jsem se ta gesta, dokud se z nich znovu nestaly reflexy. Ale pronásledovala mě myšlenka, že jsem si ji zapamatoval špatně. Že jsem všechno pochopil špatně. Odtlakovat. Aktivovat všechny turbíny. Uvolnit všechny vnější kotvící jističe. Izolovat přívody paliva k motorům. Jsem živý, nebo mrtvý? Takhle už uvažovat nemusíme. Teď jsme spolu. Všechno, co jsme udělali, je odpuštěno. Všechno. České titulky pro DVD: Visiontext CZECH www.Titulky.com

DOWNLOAD SUBTITLES: